DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM - "Kdybychom nebyli rozkročení do několika oborů, měli bychom nyní problém", přiznává generální ředitel a majitel textilky JUTA ze Dvora Králové nad Labem Jiří Hlavatý. V rozhovoru pro MF DNES upozorňuje, že v záplavě poděkování lékařům a zdravotníkům se zapomnělo na obyčejné lidi, kteří museli tvrdě pracovat i dvanáct hodin denně v rouškách."
„To byl výkon, který by si zasloužil velkého uznání. Trochu mi vadí, že jim toho ještě hodně dlužíme. Cítím, že by si za práci, kterou odváděli v rouškách a v těch kritických situacích, zasloužili větší odměny," míní Hlavatý, který za duben a květen sečetl propad tržeb na čtvrt miliardy.
Jak se nouzový stav odrazil na fungování JUTY?
Omezovali jsme výrobu, ale s ohledem na to, že máme v JUTĚ velmi diverzifikovanou produkci, projevilo se to u některých částí více a u některých méně. Máme zemědělství, stavebnictví, obalové materiály a k tomu i umělé trávníky. Výhodou JUTY bylo, že jsme na automobilovém průmyslu závislí jen zhruba z 5 procent. Proto u nás dopad krize není tak dramatický.
Kde byl propad nejhorší?
V geosyntetikách. To jsou především výrobky pro skládky nebo rezervoáry vody. U geomembrán jsme měli největší propady v dubnu a květnu. Na druhou stranu třeba balící materiály do zemědělství se prodávaly výborně, protože díky dešťům byla vysoká tráva. Dařilo se nám více než v minulých letech, kdy bylo sucho. U výroby velkoobjemových vaků nám zase pomohlo dramatické omezení jejich výroby v Indii v důsledku koronaviru.
Museli jste nechat nějaké zaměstnance doma?
Ano. U zmíněných geomembrán jsme zastavili výrobu asi na 41 dní. Všichni šli na kurzarbeit včetně ředitele závodu. Využili jsme státní podpory, ale udělali jsme to trochu jinak. Kdo měl plat mezi 25 a 50 tisíci, dostával 70 procent. 60 procent dostávali ti, kteří měli nad 50 tisíc, do 25 tisíc tam nikdo nebyl.
Nakolik se vás dotkla omezení v zahraničním obchodě?
Stejně jako Česká republika, i JUTA je zcela závislá na zahraničním obchodě. Závislost na vývozu máme 85 procent, celé Česko má 86 procent. Byli jsme proto závislí na tom, až se vzpamatují ekonomiky Itálie, Francie, Nizozemí, Skandinávie, Anglie. Co nás zachránilo, bylo, že v dubnu a květnu to úžasně fungovalo v Německu. Máme tam asi 1,3 miliardy obratu a v Německu nedošlo k žádnému zásadnímu poklesu výroby. Žádné zaměstnance jsme nepropustili, o ničem takovém ani nepřemýšlíme. Hodně nám pomohla podpora německé vlády hlavně velkým průmyslovým podnikům. Na velkých průmyslových podnicích jsou závislé malé průmyslové podniky. To je stejné u nás. Jen ve Dvoře Králové jsme za první pololetí podpořili 112 živnostníků, kterým jsme zaplatili za 200 milionů korun. Někteří pro nás dělali i v sobotu a neděli.
Ještě jsem se nezeptal a vy už se zase nadechujete.
Chtěl bych říct takovou poznámku. Mluvilo se o všech, co jsou v první linii – zdravotníci, úžasné, klobou dolů. Ale ti na fabrikách, kteří dělali ve 12hodinových směnách fyzicky náročnou práci, v teple a v rouškách, to byl výkon, který by si zasloužil velkého uznání. Ať si to někdo zkusí. Když máme roušku dvě hodiny někde v kanceláři, jde nám to na nervy, a oni ji měli 12 hodin a ještě přitom fyzicky pracovali. Trochu mi vadí, že jim toho ještě hodně dlužíme. Cítím, že by si za práci, kterou odváděli v rouškách a v těch kritických situacích, zasloužili větší odměny.
Na to by však firmy dnes jen těžko hledaly peníze, v jaké kondici je JUTA?
Je těžké odhadnout, jak to dopadne. Podle mě se rozhodne někdy na podzim. Nejvíc jsme byli postižení Anglií, kde máme vývoz zhruba za 500 milionů korun. V dubnu a květnu jsme tam nevyvezli nic. Nulu. Propad na tržbách byl v JUTĚ za duben 100 milionů a za květen asi 130 milionů. Takže my jsme chytili na tržbách ztrátu nějakých 230 milionů korun. Červen však dopadl doslova výborně. Obrat se nám vrátil do běžných kolejí a byl ještě lepší než vloni. Pokud to takto bude pokračovat, jsem velký optimista, ale opatrnosti není nikdy dost.
Očekáváte, že se situace do konce roku vyrovná, že přijde takzvaná odložená spotřeba?
Všechno bude záležet na tom, jak pojedou naše hlavní trhy, hlavně západní Evropa. Na ní jsme v exportu nejvíc závislí. Je těžké odhadnout, jak dopadne tento rok. Jsem ale přesvědčený, že nekompromisní prostředí, kde všichni bojujeme proti všem, pokračuje ve všech odvětvích. Aby člověk dosáhl nějakých úspěchů, byl spokojený se svojí prací a držel firmu v chodu, o tom bude rozhodovat trh práce. Bez lidí to nejde a jsem šťastný, že v JUTĚ jsou lidé, kteří mají schopnosti, umí a jsou loajální k firmě. Čím dál víc si uvědomujeme, jaký obrovský poklad v nich máme. Můj osobní cíl však není, aby firma rostla a měla větší objemy. Spíše se soustředíme, abychom to, co děláme, dělali lépe, s menšími ztrátami a větší efektivitou.
Už se do situace podniku promítl brexit?
Dělá nám to velké starosti. V dubnu a květnu to v Anglii kompletně zkolabovalo. Všechno bylo zavřené, nic jsme neexpedovali, teprve v červnu jsme tam začali s prodejem. Obavy z brexitu máme, protože to vypadá, že oni nechtějí nic odložit a Evropská unie už dnes říká, že je pravděpodobné, že k žádné dohodě nedojde. To nikdy není dobré pro byznys. Jakékoliv takovéto napětí nikdy není dobré pro byznys. Strašák to pro nás je, protože 500 milionů tržeb nikdy nenahradíte, nikde.
Očekáváte, že po krizi zdravotnické plíživě přijde ještě krize ekonomická?
V dnešní době cokoliv predikovat je hrozně náročné a složité. Všechny odhady za chvilku neplatí. My jsme v Jutě samozřejmě šetřili, takže jsme nějakou hotovost měli, ale pro případ, že se situace na podzim může zhoršovat, jsme si půjčili několik set milionů. To mohu přiznat. Půjčili jsme si, abychom byli připravení na cokoliv. Najeli jsme na krizové řízení, denně hlídáme hotovost, limity zásob. Výroba běží jen na to, co je potvrzené, nic na sklad. Určitě neočekáváme, že by se vše rychle vrátilo do původního stavu.
Jak jako podnikatel hodnotíte kroky státu v době nouzového stavu?
Co se týká zdravotnictví, nedokážu si představit, jak by to dopadlo, kdyby opatření nebyla takto přísná. Řekl bych, že to zvládli na sto procent. Vždyť šlo o záchrany životů. Co se týká toho dalšího, musíme počítat s dopady. Jediné, čemu jsem moc nerozuměl, byly všechny ty jakoby dotace. Představoval jsem si, že to půjde po linii sociálního a zdravotního pojištění. To je u nás 34 procent, jedno z nejvyšších v Evropě. Čekal jsem, že třeba toto se pro všechny firmy plošně sníží, třeba na 28 procent. To bych považoval za daleko férovější, než ošetřovné. Měli bychom více hotovosti, se kterou bychom pomohli našim zaměstnancům.
Místo toho se dělala podpora podnikatelům a podobně.
Nic proti tomu. Mají to složité, ale jsou mezi nimi velké rozdíly. Jeden si dokázal našetřit a druhý třeba ne. Přijde mi, že slovo velká firma se někdy považuje za sprosté. O velkých firmách se skoro vůbec nemluvilo. Přitom my jsme za posledních 10 let zaplatili 5,4 miliardy korun za služby a materiál, který jsme nakoupili jen od živnostníků a malých firem.
Zanedlouho oslavíte 72. narozeniny, už jste vyřešil, kdo po vás převezme vedení JUTY?
Všichni se mě na to pořád ptají. Co bude, jak to připravuji, že to nejde ze dne na den. Je to stále přede mnou.
zdroj: MF DNES | úterý 7. 7. 2020
redaktor: Tomáš Hejtmánek
